Slovensko 2008 Tak jsme po letech opět vyrazili na Slovensko. Možná by nebylo od věci si alespoň trochu zavzpomínat… První „snůra“ po slovenských klubech se odehrála tuším někdy po vydání první nebo druhý desky-bylo to v době, když už s náma hrál Mejn místo Dejmala..Byl to jeden z nejtěžších undergroundů v dějinách VF. Hráli a spali jsme na všech možných i nemožných místech a děly se všechny možné i nemožné věci. V Malackách jsme vystoupili v miniaturním klubu, který během poslední písně někdo brutálně vystříkal nervovým plynem, v Liptovském Mikuláši jsme spali ve skladu pro uklízečky -já na starym gauči,protože jsem do místnosti vstoupil první a urval jsem ho pro sebe, Pítrs na vyřazeným kulečníku a Mejn na zemi. Mejla to tam tenkrát vzdal a šel najít za poslední prachy nějakej hotel, ale když se pak ráno objevil ve dveřích, tak prohlásil:

„Možná sem měl zůstat tady s váma“

V Banský Bystrici vtrhli do baru, kde jsme seděli po koncertě skinheadi. Nějakým zázrakem jsme se vymotali skrz jejich tlupu ven z hospody. V tomtéž městě mě pak odchytli v pozdních nočních hodinách policajti, protože jsem spadnul do výlohy. Ani nevím jestli byla rozbitá mnou nebo byla rozbitá už před tím. Sebrali mi všechny peníze jakože pokuta a vykopli mě na konci města. Absolutně jsem nevěděl, kde jsem. Svítalo. Vytáhnul jsem z kapsy zežmoulanej lísteček s adresou ubytovny a najednou jsem uviděl starýho dědečka, kterej zametal chodník. Ukázal jsem mu ten papírek a představoval jsem si, jak se dalších pár hodin budu motat městem a budu hledat to místo, kde složím hlavu.. Děda se na mě podíval ukázal na zhruba 200 metrů vzdálenou budovu.

„Tam to je mladý pán“

Možná to byl Bertil Bizzaro.

Další den jsme hráli v Nitře. Nebylo mi nejlíp a ještě ke všemu jsem do sebe během cesty nacpal horu halušek, který jsem po tom chodil po jedný až dvou vyzvracet ven za klub. Před tím jsem při propagačním rozhovoru na místním radiu položil otázku. „Kdo vás porazil na mistrovství světa v hokeji?“ Přišlo asi 8 lidí. Hráli jsme příšerně-hlavně já jsem byl totálně z formy. Vlastně to bylo vlastně štěstí, že tenhle koncert vidělo pouze těch 8 lidí… Každopádně jich bylo víc než v Žilině. Tam přišel jeden člověk. Možná to byl taky Bertil Bizzaro. Když potom přestali vybírat 40,-sk, tak tam přišli zadarmo další tři dobráci. Po koncertě jsme hráli fotbálek o to, že kdo prohraje, tak ta dvojice musí vypít půl litru ferneta do tří minut. Prohráli Mejn s Pítrsem. Naštěstí.Tahle samá dvojice pak v Liptovským Mikuláši totálně vydrtila ve fotbálku finalisty nějakého obřího fotbálkovýho turnaje na Slovensku a celej klub byl natlačenej u toho stolu. Řek bych, že tohle nám přineslo možná větší popularitu a odezvu než samotnej koncert…

Celou tuhle šnůru jsme jeli starým formanem. Vzadu byl kopák a neustále zhulená nebo ztřískaná rytmická sekce. Byla zima a my měli letní gumy. Několikrát jsme zapadli a dvakrát jsme se řítili po silnici jako naprosto neovladatelná hromada kovu v protisměru. V Bratislavě jsme vystupovali jako předkapela Mnágy-lidi nás naprosto ignorovali. Na baru stál bývalý slavný slovenský tenista Miloš Mečíř. Měl tam vytvořenej speciální VIP sektor z červeno bílé pásky. Taky nás ignoroval. Ale mám takovej dojem, že se tam prodaly dvě CD. Hehe. Zas tak slabí jsme nebyli…

Po pěti nebo šesti koncertech jsme v pondělí ráno dojeli do San Piega. Vylez jsem z auta, chrstnul jsem na sebe studenou vodu, převlík jsem se a hnal jsem na nádraží, abych stihnul vlak do práce. Byl to fakt totální destroy všeho a všech. Výše zminované příhody jsou jen pouhým zlomkem z celkovýho extrémního šílenství. Jasně-mělo to svoje kouzlo, ale tenkrát jsme s vrátili domů totálně vyždímaný. Vyždímaný z energie, z peněz, ze sebe i z falešných představ o tom jak to tam prolomíme.. Pak jsme samozřejmě na Slovensko vyráželi i v dalších letech-hlavně na festivaly. Ale tahle první „TOUR“ byla opravdu a jednoznačně nejšílenější..

 Úplně na závěr bych zmínil ještě jednu příhodu. Při návratu nás zastavili policajti a chtěli 15000 za to, že nemáme dálniční známku. Byli úplně nepříčetný a nekompromisní. My už jsme neměli ani jednu sk a ani jednu kč. Vypadalo to na vězení. Nakonec vylezl z auta Mejla a dal jim tři naše kazety „Lunapark“ A bylo to. Jeli jsme dál. Mejla je diplomat-to je jasný,,

Vratme se zpátky. Naše „popularia“ v místním prostoru po dalších dvou deskách vzrostla a zřejmě se to doneslo i na Slovensko.. Objevila se nová slovenská spojka jménem MIŠO. Mišo sehnal koncerty a domluvil to s Dydlou. Proč zase nevyrazit. Všechny „děsivé“ příhody už naše mozky zpracovaly do škatulky „úsměvné vzpomínky“ Internet snad už taky v průběhu naší existence udělal alespoň nějakou propagační práci -youtube,stage, myspace atd atd. Naše prognozy a očekávání byly asi tyto. Jakákoliv návštěva nad 100 lidí je hyperúspěch-alespon pro nás.Český kapely to mají na Slovensku těžší než ty slovenský tady. Ale proč zase po letech neprozkoumat jinou kolalokovu limonádu. Je to tak vzrušující!

Kapitola1-Prievidza

První koncert. Dodávka míří na východ. Hranice zmizely. Po několikahodinové cestě jsme na místě. Vítá nás malej klub nebo spíš bar. Obavy se mísí s černým humorem. Obavy má Dydla a s humorem to bereme my-tohle už známe. Uklízíme stoly a fotbálky a vytváříme tím podium podle pokynů místních barmanek.Hehe. Přicházejí dva zvukaři. Jsou to sympatický týpci. Všechno je rychle připravený. Najednou se do klubu začínaj hrnout lidi! Neuvěřitelný-přišlo přes 150 slovakia people plus jeden „takový pěkný pár“ z Čech. Myslím, že tihle dva neměli špatnej nápad-spojili výlet s našima koncertama. Vlastně to můžu doporučit všem, kteří neustále volaj po starých časech tady u nás. Seberte se vyražte-je to skoro jako nasednout do stroje, kterej přesunuje v čase. Přesně takhle jsme to celý „vyráběli“ před pár lety v naší krajině. Místo je pěkně zaplněný a atmosféra je vynikající. Lidi stojej asi 50 centimetrů od nás. No slovo „stojej“ není asi dostatečně vystihující. Změt pařících těl neustále likviduje můj stojan na mikrofon. Ke konci už ani není jasný kdo je hráč a kdo divák. Jedna holka furt mlátí Pítrsovi do bubnů-má neuvěřitelnej dar trefit tu nejnemožnější dobu… Ale jinak je to moc dobrý. Jsme nadšený. Končíme naprosto vyždímaný-přes lidi se nemám šanci dostat, tak to beru přes balkonek a užívám si somráckého vazební zbytku VF. Dáváme pár píváků , nakládáme aparát a mizíme do penzionu, kde spíme. Nálada je velmi dobrá a ubytování taky. Sleduju výbornej fotbalovej zápas skotský premiér league. Spánek forever.

Kapitola2-Moravany

 Druhej den se chvíli poflakujeme po Prievidzi. Je hrozná zima. Zkoušíme navštívit místní zámek, ale je tam obrovská fronta na lístky a následná prohlídka trvá skoro tři hodiny, tak to vzdáváme a nastává období tzv „mrcasu“ Zimní mrcas je příšernej. V létě si člověk lehne někde s knížkou do trávy nebo jen tak chodí a pozoruje. V takovýhle zimě se zabít čas moc nedá a není moc jinejch variant než sedět NĚKDE a čekat. Z hotelu tě totiž většinou vyhodej nejdéle ve dvanáct (většinou v deset) a jelikož je to další místo vzdálený cca 120km, tak co ted. Vsakujeme kofein v kavárně a plácáme nesmysly. Nesmyslný utrácení těžce vydělanejch slovenskejch kaček za pomalý ubíhání času..

Mejn se motá s fotákem kolem zámku a fotí. Asi má foták (i tělo) do minus dvaceti… Nakonec se nacpeme do dodávky a hurá do Moravan. Místní klub je prázdnej a vypadá trochu studeně a depresívně. Pořadatelka je sympatická a usmívá se na nás jako japonská turistka.. Dává nám klíče od šatny. Šatna je v sále kina-tady se normálně pořádají větší koncerty(Peha,Slíže a další slovenské stars). Na ten (zatím) nemáme. Budeme hrát v menším sále pro cca 300 lidí. Takhle velkou šatnu jsme snad nikdy neměli..Je to docela vtipný. V obrovském prostoru jsme jen my a čumíme na notebook. Film Michael Clayton. Nikdo ho moc nechytá.. Celý tohle kino mi připomíná starý sanpiegokino „Letka“. Dokonce i sedačky jsou stejný. Už jen kdyby přišla stará šedivá uvaděčka v retro plášti a začala by trhat lístky na „Jen počkej“ nebo spíš na „Majku z Gurunu“ To by bylo. Návrat do dětství.

Blíží se začátek koncertu a v mozku se začínají usazovat chmurné prognozy. Naštěstí je asi za dvě hodiny můžeme označit přídavným jménem falešné. Na koncert doráží neuvěřitelných 250 duší!!! společně s „takovým pěkným párem“ pro kterej je to něco úplně jiného než u nás.. Je to prostě pank. Koncert je ještě lepší než v Prievidzi. Lidi opět výborně řáděj! V publiku je spousta pankáčů s čírama, kteří za námi po koncertě choděj a tvrděj, že toto byl ozajstný punk!!! My jim tvrdíme, že to byl rokenrol. Jsou samozřejmě zastoupený i další vizuální kategorie. Nějakej borec přijel 200km, aby nás viděl a je zklamaném,že jsme nehráli „Čistírnu peří“

„Vdaka tejto přesni som prežil najhoršie okamihy mojho života“

Radši se ho neptám, co to bylo.. Prodáváme spoustu CD, DVD, triček a placek. Proběhne několik přídavků a máme to za sebou.Hned po koncertě taháme aparát do dodávky a hurá domů. Cesta je dlouhá. Uběhne to ale docela rychle. Po třetí hodině ranní jsme v San Piegu. Pražská sekce přestupuje do vymrzlýho osobáku a vyráži na Prahu.. Fakt jim nezávidím. Rokenrol to není prdel-to je kurva těžkej vůz, jak zpívá (řve) Hájíček z Krucipísku.

Kapitola3 Bratislava

Po dvou týdnech je tady opět Slovensko. Tentokrát 4 koncerty po sobě. Blava, Trenčín, Banská Bystrica, Nitra. A všechno je špatně. Já mám ultrachřipku. -to by ještě nebylo tak hrozný, protože už prožívám ustupující fázi. Horší je to s Pítrsem, kterej byl lyžovat a trefil strom. Výsledek je ten ,že ho strašně bolí rameno…Chce to zkusit, tak vyrážíme. Klub v Bratislavě vypadá dobře. Seznamujeme se slovenskou spojkou. Mišo je v pohodě furt něco povídá a zve nás na seznamovací drink.Na koncert doráží cca 200 lidí a vypadá to na hodně dobrej koncert. Z Čech ho přijíždí natočit Tv očko. Slováci pod náma rozpoutávají peklo. Zvuk je dobrej. V druhý polovině začíná být cítit, že Pítrse ta ruka fakt bolí, tak vynechávám několik písní, protože nechci, aby Pítrs skončil v křeči pod bicíma. Nakonec se mu to podaří dohrát, ale je jasný, že budou problémy. Chvíli kecám s dvěma slovákama na baru. Tvrděj mi, že tohle je jedinej dobrej klub v Bratislavě pro tento druh hudby. Hlavní tahák je ted v tomto městě a asi všude hiphop a hlavně „Kontrafakt. To se potvrzuje druhej den, když projíždíme Bratislavou a vidíme obrovský nad městem se tyčící billboard.

NOVE ALBUM KONTRAFAKT V PREDAJI.(až se to přestane prodávat, tak můžou přehodit E a D , místo J dát L a taky bude všem jasný, co se děje..at žijou vlastní vtipy..)

 V Bratislavě se k nám připojil Demižo-dnes již legendární prodejce „mérčendajzingu“, kterej se vrátil z letního pobytu ve Španělsku, kde se málem oženil.. Ted s náma zase začal jezdit..Klasickej vzorec nakládání, ubytování a spaní přebíjí lákaní slovenské spojky na oslavnou kalbu.Pravidla čtveráku jsou stejně jasný jako pravidla moštárny. Takže hurá na hotel.

Ráno v Bratislavě je fakt moc dobrý. Do gorodu přišlo jaro. Vyrážíme do centra a rozpadáme se na několik skupinek. Nakonec se motám sám po místním starým městě. Mrcas je pohřben v přívalu Slunce, tepla a jarní vůně. K dodávce přicházím poslední. Všichni ležej u Dunaje a užívaj si. Hurá do Trenčína.

Kapitola4 Trenčín

V Trenčíně chvíli bloudíme pod místním hradem a nakonec vypáráváme náš cíl zastavujeme před „Piano klubem“ Spíš než klub je to takovej menší kulturák. Pořadatel mi někoho připomíná. Pak to rozsekne brácha. „Hele nepřipadá ti ten chlápek jako Peter Nagy?“ „No jo-je to takovej jeho starší brácha“ Vytváříme zvuk, kterej je zatím naprosto nejlepší z celý šnůry. Peter Nagy má sál zmáklej. S návštěvou to nevypadá moc dobře, ale nakonec plníme plán. 100 lidí. Nejdřív hraje místní mladá předkapela jejíž set prokecávám ve vestibulu s další českou exkurzí. Vytvářím playlist a jdeme na to. I přes poměrně slabší návštěvu je koncert super, protože je to výborně nazvučený a lidi se tradičně neovládaj od první písničky. Koncert je vynikající do tý doby než se ke mně přitočí Mejla . „Hele dáme tak ještě dvě-Pítrs má tu ruku fakt úplně vyřízenou.“ Dohráváme. Lidi ale nějaká ruka evidentně nezajímá a chtěj abychom hráli dál. Pítrs chvíli zkroucenej odpočívá v rohu a nakonec dáváme ještě dvě věci, ale to už je fakt tak trochu křeč. Je to špatný. Když není člověk zdravej, tak se ty ostatní starosti posunou někam do naprosto nedůležitejch sektorů. Pořadatel, kterej je nadšenej z našeho setu, má příbuzného nebo známého chirurga, tak se dohadujeme na tom, že Pítrs půjde k němu ráno na rentgen a podle výsledku uvidíme co budem dělat dál. Lidi za náma choděj a jsou spokojený i když jsme nemohli hrát úplně na sto procent. Nejvtipnější je týpek kterej chce abychom se mu podepsali na bagetu…

Končíme v nějakým nonstopu s jukeboxem. Hážu do něj všechny drobný, co mám. Nějaký přiožralí slováci mě přebíjej svejma hitovkama. Mám blbou náladu a tak do nich začínám rejt. Začíná to zavánět konfliktem. Situaci řeší Mejla s Demižem. Mejla udobřováním a Demižo absintem. Zabralo obojí. Jeden z dvojice se nakonec objímá s Mejlou a druhej zvrací venku… Demižo je nadšenej.

“Tohle na ně platí... Ja su gurmán-absinth to je moje…“

 Radši mizíme, protože nonstop začínaj kolonizovat další prapodivný figury..Zvláštní večírek.

Kapitola5 Banská Bystrica

Ráno vyrážíme do nemocnice. Výsledek je takovej, že Pítrs nemá naštěstí nic zlomeného. Je to naraženina na kterou dostává nějaký oblbováky a hlavně má mít rameno v klidu. Řešíme co dál a nakonec se domlouváme tak, že dáme hodně zkrácenej set v Banský Bystrici a přeložíme Nitru, která má údajně stejně blbej termín a podle Miša je stejně lepší hrát tam ve všední den.. Počasí se změnilo a začalo intenzívně pršet.V dodávce vládne kocovina a šnek. Šnek je jasnej. Zkroutíš se na sedadle do tý co nejmin nejhorší polohy a snažíš překonat vzdálenost z bodu A do bodu B ve spánkový ulitě. Dodávka je přecpaná lidma,věcma a smradem z těch lidí i věcí. Haha. Sinusoida energie je v mínusovejch hodnotách. Všechno dodělá oběd v nějakým motorestu. Pak už všichni jenom seděj a čuměj nebo jsou ve šneku§to je můj případ..

Zdá se mi prapodivnej sen o malým cikánkovi, kterej mě pronásleduje v místnosti plný lidí a krade mi různý věci. Pořád mu zdrhám a on mě s dohání. Nakonec zjišťuji, že to není malej cikánek, ale starej odpornej skřet. Pozoruju, jak drží v ruce moje doklady, tak začínám pro změnu honit já jeho a když mu nakonec vyrvu z ruky pouzdro s dokladama, tak se rozpadá nebo nějak mizí a já se probouzím.

Jsme v Bánskej a pořád intenzívně leje. Nějakej pankáč s dredama se psama nám radí, jak se dostat do klubu. Somruje v tom dešti, nemá skoro žádný zuby, jeho dva psi jsou schoulený pod stříškou aby na ně nepršelo a lidi co procházej touhle situací dělaj, že neexistuje. Některý na to maj a jiný na to nemaj a solej kačky, který maj. Protřelí somráci maj na tohle vyvinutej nekompromisní šestej smysl š a stačí jen malá kontaktní reakce a už jdou po vás. Někdy je docela vtipný to pozorovat. Ray bradbury o tom napsal výbornou povídku. Je to v knize „Kaleidoskop“-to je takovej soubor povídek a tahle je v sekci „Irové“ To jen kdyby to někoho zajímalo. Já bych si hned zase přečetl, aleprotože jsem ji už dvakrát ztratil, tak mám smůlu. Je fakt dobrá.

Klub 77 se skládá z malýho baru a o něco většího sálu. Je tak pro 150 lidí. Pořadatel je příjemnej týpek. Má na sobě triško Sex Pistols. Ale mě spíš než pankáče připomíná takovýho klidnýho hobita. Zvučíme. Aparát není moc dobrej. Není moc slyšet zpěv z odposlechů-chvíli to řešíme, ale pak na to kašlem. Kdybychom byli třeba Khoiba, tak by to bylo jiný… Málem jsem umřel smíchem, když četl požadavky na jejich „světelný park“, který tato formace požadovala ke svému vystoupení na Animalfestu.

„Na podiu musí být mlhátor G 67 ane mlhátor G66 atd. Lepší mlhátor-lepší koncert..

Každej má svý problémy. Tak to prostě je. Naše problémy byly dva … První problém na chvíli zmizel, protože oblbováky, který Pítrs vstřebal, zabraly a on byl nadšenej. Problém číslo dvě s zjevil jako deja vu. Starý časy zaklepaly na dveře a řekly :“Nazdar borci-pamatujete si ještě na nás? Se ví že jo. Na koncert dorazilo cca 40 lidí. V podstatě stejně jako v BB před x lety. Nakonec to ale vůbec nevadilo. Po pár písních se to neuvěřitelně rozjelo a my jsme si to parádně užili. Myslím, že to pro nás bylo dobrý. Občas se má člověk ohlédnout a uvědomit si to, že třeba dostat 40 lidí v malým klubu na Slovensku je svým způsoben těžší než zničit vyprodanou Lucernu. Nebo spíš to, že to prní vede k tomu druhýmu. Pítrs navrhuje odjet i Nitru, ale asi je to tím, že oblbováky mají nějaký vedlejší účinek. Mejn se baví s týpkem, kterej mu sděluje zásadní pravdu.

„Dnes ste ma a vrátili na koncertě o desat let zpet-tančil som na koncertě.“

Myslím si, že to je velkej úspěch a za to to stálo. Všichni jsou už dost unavený a tak vyrážíme na místní VŠ koleje , kde spíme až na nakoplýho Pítrse, kterej zůstává v klubu společně se členy místní pankové formace „Hasiací prístroj“ Nakonec se vrací někdy nad ránem. Před pokojem svádím krutej souboj s automatem na tatranky, kterej prohrávám a tak odpadám do postele stejně jako ostatní.

Ráno vyrážíme domů, kde zuří megavichřice. Rozdělujeme se v Brně. Pražská sekce i s Dydlou a Demižem opuštějí dodávku a my(já Pítrs a brácha) pokračujeme do San Piega. Sleduju vyvrácený a polámaný stromy. Je jich strašně moc. Z radia popisujou případ babičky, která vzala svoji vnučku na hřbitov a tam na tu holku spadnul strom a zabil ji. Strašný. Nikdy nevíš co se ve tvým životě stane za pár uběhlých časových jednotek, takže každém výlet je dobrej. Za 14 dní na nás čekaj Skalica a Martin. Jsem na to fakt zvědavej.